Rozhodně není etické asistovat někomu při podvodu a poškozování druhých.
Nicméně i dodatečně lze toto napravit například účinnou lítostí a pomocí se zajištěním důkazních materiálů zvláště za situace, kdy se jedná o podvod se škodou velkého rozsahu, působené velké skupině osob, zneužitím svého postavení či k páchané trestné činnosti v organizované skupině.
Zánik trestní odpovědnosti pachatele v důsledku účinné lítosti podle § 33 TZÚčinná lítost podle § 66 tr. zák. je vázána mimo jiné na podmínku, že pachatel úplně napraví škodlivý následek, a její splnění co do rozsahu a obsahu škodlivého následku je nutno posuzovat „ex tunc“, tedy podle doby, kdy byl spáchán trestný čin, nikoliv „ex nunc“, tedy podle doby, kdy přichází v úvahu napravení škodlivého následku.
V případě účinné lítosti musí jít o vnitřní postoj pachatele k tomuto činu a jeho celkové následné chování po spáchání přečinu. Přitom zpravidla jen slovní vyjádření samo o sobě nestačí, ale je zpravidla nutné další aktivní jednání, např. oznámení trestné činnosti, omluva poškozenému, odstranění nebo zmírnění jiných škodlivých následků spáchaného přečinu apod. Předpokladem k takové lítosti je doznání.
Z hlediska zániku trestní odpovědnosti pachatele v důsledku účinné lítosti podle § 33 TZ nemusí ani samotná skutečnost, že byl odhalen jím spáchaný trestný čin, automaticky vylučovat dobrovolnost jednání pachatele, jímž zamezil nebo napravil škodlivý následek ve smyslu § 33 písm. a) TZ. Podstatné je jeho subjektivní vnímání toho, jestli mu v daném okamžiku bezprostředně hrozí trestní stíhání či nikoli.