USA si s existenci rozděleného světa osvojily úlohu světového četníka a v té době jim to s povděkem "baštili" všichni jejich spojenci a sympatizanti demokracie. Bohužel doktrina USA, hovořících o zájmech USA, přináší neustále opakované vměšování do cizích problémů, které jsou svázány s ekonomikou USA. Proto také neústupnost v otázkách globalizace, snižování emisí, volného obdchodu s oceli a j. Neústupnost v podřízení se celostětovým normám společnosti (viz OSN a stíhání válečných zločinů). Obecně lze říci, USA musí nutně zasahovat tam, kde hrozí skutečnost, že někdo jiný bude lepší. A je zcela jedno zda lepší bude Japonsko, Rusko či vlastní spojenci v NATO (tedy především v EU). Jakákoli záminka je dobrá. A prokázání skutečnosti, konkrétních důkazů o zločinnosti jiných, to je především slovní hra. Po 11.září musela vláda USA prokázat nějakou akci, že bojuje proti terorismu, tedy přišel Afganisrtán. Důkazy vágní, které by těžko prošly u nezaujatého soudu. Vítězství není na dosah, ale je v nedohlednu. Je nutno další akci. Tedy Sadám je vhodný cíl. Toho jsme si nakonec nechali v zásobě již s výsledky války v zálivu. Nyní se hodí, protože v Iráku jsou konkrétní cíle, které lze rozbít a dokumentovat výsledek. To se v Afganistanu nikdy nepodařilo. Je to bohužel již dlouhodobě v mentalitě američanů, že cítí sami "nějakou nadřazenost" nad jinými a "povinnost" ty ostatní blbečky usměrňovat. A nedovolit jim kecat do toho, co sami v USA chceme. Kdo měl možnost se dostat do styku a američany, tak to poznal. především tehdy, kdy američan musel poslouchat někoho jiného než američana.
(1)
